MOJEREMESLO.CZ | ANALÝZA • ČESKÉ ŘEMESLO • 2026
- České firmy hledají odborníky. V některých řemeslech přichází jen několik absolventů ročně
- Řemeslo jako součást české ekonomiky
- Odborné školství ukazuje výrazné rozdíly mezi profesemi
- Řemeslná práce není pouze manuální dovednost
- Technologie tradiční řemesla nenahrazují. Mění způsob jejich vykonávání
- Samostatný řemeslník musí zvládat stále více podnikatelských činností
- Cena řemeslné práce odráží více než čas strávený výrobou
- Místní dílny a tradiční obory mají také kulturní význam
- Budoucnost řemesel závisí na propojení vzdělávání, praxe a podnikání
- České řemeslo mezi tradicí a budoucností
- Informační zdroje
České řemeslo prochází proměnou, která se dotýká odborného školství, podnikání i samotného charakteru práce. Zatímco firmy upozorňují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, některé tradiční obory opouštějí každoročně jen desítky absolventů. Nové technologie přitom otevírají možnosti, které byly ještě před několika desetiletími pro malé dílny obtížně dostupné. Jaká je skutečná situace českého řemesla a co rozhodne o jeho budoucnosti?
“ Řemeslo bude potřeba vždy. „
Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR, při zahájení školního roku na Střední odborné škole Jarov dne 1. září 2025.
České firmy hledají odborníky. V některých řemeslech přichází jen několik absolventů ročně
Na českém trhu práce se stále výrazněji projevuje nesoulad mezi kvalifikací pracovníků a potřebami zaměstnavatelů. Dotýká se průmyslové výroby, stavebnictví, technických služeb i tradičních řemesel. Současně se mění prostředí, ve kterém řemeslníci podnikají: rostou požadavky na technické znalosti, organizaci zakázek, komunikaci se zákazníky a využívání digitálních nástrojů.
Podle Hospodářské komory ČR patří nedostatek zaměstnanců mezi významné překážky rozvoje českých podniků. Její šetření zveřejněné v prosinci 2025, kterého se zúčastnilo 450 firem napříč regiony a odvětvími, potvrdilo poptávku mimo jiné po pracovnících ve výrobě, technických profesích a řemeslech. Komora zároveň připomněla výsledky předchozího barometru, ve kterém 51,1 procenta respondentů označilo nedostatek kvalifikovaných pracovníků za jednu z hlavních bariér podnikání.
Ještě konkrétnější obraz nabízejí statistiky odborného vzdělávání. Podle Národního pedagogického institutu dokončilo v roce 2025 střední odborné vzdělání s výučním listem 23 270 absolventů. Jednotlivé profese však vykazují značně rozdílné počty. Zatímco obor truhlář absolvovalo 1 393 mladých lidí, pokrývačů bylo pouze 25 a kamnářů 13. Obor kameník dokončilo pět absolventů.
Jde o údaje, které samy o sobě nevypovídají o celkovém počtu odborníků na trhu ani o skutečném rozsahu jejich nedostatku. Přesto upozorňují na zásadní otázku: kdo bude v následujících desetiletích zajišťovat kontinuitu profesí, jejichž znalosti se vytvářejí a předávají po generace?
Řemeslo jako součást české ekonomiky
Řemeslo bývá ve veřejném prostoru často spojováno především s lidovou tradicí, historickými dílnami nebo výrobky prezentovanými na jarmarcích. Takové vnímání však zachycuje pouze část rozsáhlého profesního prostředí.
Do současného světa řemesel patří stavební profese, opravy a údržba technických zařízení, zpracování dřeva a kovů, výroba potravin i umělecká tvorba. Vedle drobných živnostníků zde působí zaměstnanci výrobních podniků, specializované dílny a rodinné firmy.
Část tohoto rozmanitého prostředí postupně zachycuje také Katalog řemeslníků a firem, jehož cílem je usnadnit veřejnosti orientaci v jednotlivých řemeslných oborech a umožnit zákazníkům vyhledávat výrobce a poskytovatele služeb podle zaměření a regionu.
Český statistický úřad pracuje v klasifikaci zaměstnání CZ-ISCO s hlavní skupinou „Řemeslníci a opraváři“, která zahrnuje profese využívající odborné technické a praktické znalosti při výrobě, stavbě, údržbě a opravách. Patří sem také pracovníci uměleckých a tradičních řemesel. Tato klasifikace však není totožná se seznamem řemeslných živností podle živnostenského zákona.
Zatímco první vychází z charakteru vykonávané práce, druhá představuje právní vymezení podnikatelských činností. Jeden podnikatel navíc může vlastnit více živnostenských oprávnění a řemeslné profese mohou vykonávat také zaměstnanci, kteří sami nepodnikají. Právě rozdílné statistické a právní vymezení komplikuje odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku, kolik řemeslníků v České republice skutečně pracuje. Samotný počet vydaných živnostenských oprávnění k takovému závěru nestačí.
Odborné školství ukazuje výrazné rozdíly mezi profesemi
Jedním z nejcitlivějších témat budoucnosti řemesel zůstává generační obměna pracovníků. Data Národního pedagogického institutu dokládají, že zájem a kapacity jednotlivých učebních oborů se výrazně liší.
Předávání zkušeností mezi generacemi patří k základním předpokladům dlouhodobého zachování řemeslných profesí. Významnou roli přitom hrají nejen školy, ale také samotné dílny, které mladým pracovníkům umožňují získávat zkušenosti přímo v provozu.
Tématu profesní volby a motivace mladé generace se podrobněji věnujeme v článku Proč se mladí vracejí k řemeslu? Rozhovory s učni, kteří si vybrali práci rukama.
Kolik mladých lidí dokončilo vybrané řemeslné obory?
Počet absolventů středního odborného vzdělání s výučním listem v České republice.
Rozdíly jsou patrné i mezi uměleckými řemesly. V roce 2025 absolvovalo podle stejného zdroje obor Zlatník a klenotník 42 lidí, Umělecký keramik 20 a Umělecký rytec sedm. Obor Umělecký pozlacovač dokončil jediný absolvent.
Nízký počet absolventů ovšem nelze bez dalších údajů vykládat jako bezprostřední ohrožení existence konkrétní profese. Některé dovednosti se předávají i mimo počáteční odborné vzdělávání, prostřednictvím rekvalifikací, zaměstnanecké praxe nebo rodinných dílen. Statistiky přesto naznačují, kde může být dlouhodobá obměna odborníků obtížnější.
U úzce specializovaných profesí totiž představuje výuka jen jednu část odborné přípravy. Významnou roli hrají zkušenosti získávané přímo v provozu, znalost materiálů, řešení neobvyklých zakázek a schopnost rozpoznat kvalitu výsledné práce. Pokud takové znalosti zůstanou soustředěny pouze u malého počtu zkušených odborníků, jejich předávání další generaci se stává zásadní otázkou.
Řemeslná práce není pouze manuální dovednost
Představa, že hlavním předpokladem řemeslné profese jsou šikovné ruce, je pouze částečně správná. Kvalifikovaná řemeslná práce vyžaduje souběžné využívání praktických zkušeností, odborných znalostí, technického úsudku a schopnosti řešit konkrétní problémy.
Truhlář musí rozumět vlastnostem dřeva, konstrukčním spojům a technologickým postupům. Tesař pracuje s požadavky na konstrukční bezpečnost a přesnost. Zlatník potřebuje znalosti kovů, jejich slitin i postupů zpracování. Instalatér musí rozumět fungování jednotlivých systémů a jejich vzájemným souvislostem.
V řadě profesí je podstatnou součástí kvalifikace schopnost diagnostikovat problém, zvolit vhodný postup a předvídat jeho důsledky. Takové znalosti vznikají spojením odborného vzdělání s dlouhodobou praxí.
Složitost řemeslné práce přitom roste také v souvislosti s technickým vývojem. Moderní stavební prvky, elektronicky řízená zařízení nebo nové výrobní postupy kladou na odborníky požadavky, které přesahují tradiční představy o jednotlivých profesích. To může představovat příležitost pro nové zájemce o řemeslo, zároveň však zvyšuje význam průběžného vzdělávání.
Technologie tradiční řemesla nenahrazují. Mění způsob jejich vykonávání
Digitalizace a automatizace se postupně prosazují i v prostředí malých dílen. Počítačem podporované navrhování, CNC obrábění, laserové technologie, 3D modelování nebo digitální diagnostika dnes představují nástroje využitelné v řadě řemeslných oborů. Jejich přínos spočívá především ve zvyšování přesnosti, opakovatelnosti a efektivity některých pracovních postupů.
Rozhodnutí investovat do těchto technologií však musí vycházet z ekonomických možností a skutečných potřeb konkrétní dílny. Výhodám i rizikům takových investic se věnujeme v rubrice Inovace a moderní dílna.
Truhlář může připravit návrh nábytku v počítačovém programu a část výroby svěřit obráběcímu stroji. Zlatník může při přípravě šperku kombinovat digitální model s tradičními technikami. Výrobce zakázkových součástí může využít 3D tisk například při tvorbě prototypu. Tyto možnosti ovšem nezbavují odborníka odpovědnosti za výsledný výrobek.
Technologie nedokáže sama určit všechny potřeby zákazníka, posoudit každou vlastnost materiálu nebo zajistit kvalitu při neobvyklých podmínkách konkrétní zakázky.
Současně není správné předpokládat, že automatizace ponechá všechny řemeslné profese beze změny. Opakující se činnosti může postupně omezovat, zatímco u kvalifikovaných pracovníků může zvyšovat význam odborného rozhodování, návrhu, kontroly kvality a specializovaných oprav.
Budoucnost řemesel proto nebude určovat pouze dostupnost moderních strojů, ale také schopnost pracovníků tyto technologie účelně využívat.
Samostatný řemeslník musí zvládat stále více podnikatelských činností
Změny se neomezují na samotný výrobní proces. Výrazně ovlivňují také ekonomické fungování malých řemeslných firem. Odborná kvalifikace zůstává základem podnikání, úspěch na trhu však závisí i na dalších schopnostech. Samostatně podnikající řemeslník musí kalkulovat ceny, plánovat kapacity, nakupovat materiál, komunikovat se zákazníky, organizovat zakázky a dodržovat příslušné právní a administrativní povinnosti.
Vedle samotné výroby nebo poskytování služeb tak vykonává činnosti, které jsou ve větších podnicích rozděleny mezi několik zaměstnanců. S rostoucím významem internetu přibývá také nutnost věnovat pozornost prezentaci vlastní práce.
Problematiku kalkulací podrobněji rozebírá náš praktický článek Jak si nastavit hodinovou sazbu, aby vás uživila i mimo sezónu.
Fotografie realizací, přehledné informace o službách, reference zákazníků nebo kvalitně zpracovaná webová prezentace mohou výrazně ovlivnit, zda zákazník konkrétní dílnu vůbec objeví. Zejména u menších výrobců a zakázkových řemesel může digitální komunikace pomáhat překonávat omezení místního trhu. Zároveň však představuje další časové a finanční nároky. Řemeslník se tak stále častěji ocitá v situaci, kdy musí hledat rovnováhu mezi odbornou prací, řízením podnikání a získáváním nových zakázek.
Cena řemeslné práce odráží více než čas strávený výrobou
Jedním z dlouhodobých problémů vztahu mezi řemeslníky a zákazníky je rozdílné vnímání ceny. Zákazník zpravidla posuzuje cenu hotové služby nebo výrobku. Pro podnikatele však konečná částka zahrnuje řadu nákladů, které nejsou na první pohled viditelné. Vedle materiálu a přímé práce jde o vybavení dílny, provozní náklady, dopravu, údržbu strojů, pojištění, administrativu, přípravu zakázek a případné reklamace.
U zakázkové výroby navíc nelze všechny postupy organizovat stejně efektivně jako ve velkosériové produkci. Proto nemusí být přímé srovnání ceny individuálně vyráběného produktu s průmyslově vyráběnou alternativou vypovídající. To ovšem neznamená, že vyšší cena automaticky zaručuje vyšší kvalitu. Rozhodující jsou použité materiály, technické provedení, trvanlivost, servis, transparentnost nabídky a skutečné potřeby zákazníka.
Vedle ceny nabývá na významu rovněž prezentace vlastní práce. Možnosti, které malým výrobcům a poskytovatelům služeb nabízejí internetové platformy, popisujeme v článku Řemeslník na sociálních sítích: Co skutečně funguje a co je jen ztráta času.
Právě schopnost srozumitelně vysvětlit cenu a prokázat kvalitu práce představuje jednu z důležitých podnikatelských dovedností současného řemeslníka.
Místní dílny a tradiční obory mají také kulturní význam
Ekonomický přínos řemesel není jejich jedinou hodnotou. Mnohé profese jsou historicky spojeny s konkrétními českými regiony. Výroba skla, keramiky, textilu, hudebních nástrojů nebo práce s kamenem utvářely místní hospodářství, podobu obcí i kulturní identitu. Tyto tradice se v jednotlivých regionech vyvíjely odlišně podle dostupnosti surovin, výrobních zkušeností a historických obchodních vazeb.
Dnes se s nimi veřejnost často setkává prostřednictvím malých dílen, regionálních značek, muzeí, řemeslných trhů a odborných škol. Právě osobní kontakt s výrobcem může zákazníkům nabídnout něco, co běžný anonymní prodej neposkytuje: možnost poznat původ výrobku, jeho způsob vzniku a člověka, který za něj odpovídá.
Řemeslné trhy a jarmarky tak mohou plnit nejen obchodní a společenskou, ale také vzdělávací funkci. Pro malé výrobce představují příležitost představit vlastní práci, ověřit zájem o výrobky a budovat dlouhodobé vztahy se zákazníky. Jejich význam je však třeba posuzovat realisticky. Samotná účast na trhu ještě nezaručuje ekonomický úspěch a tradiční charakter výrobku automaticky neznamená vyšší kvalitu. Podstatná je schopnost propojit autentickou výrobu s profesionálním podnikáním.
Budoucnost řemesel závisí na propojení vzdělávání, praxe a podnikání
Vývoj českého řemesla nelze zredukovat na jedinou otázku, například na nedostatek učňů nebo rozšiřování automatizace. Rozhodující bude souhra několika faktorů. Odborné školy potřebují udržovat kontakt se skutečnou praxí a technologickým vývojem. Zaměstnavatelé musí vytvářet podmínky pro profesní růst nových pracovníků. Menší podnikatelé potřebují zvládat nejen odbornou činnost, ale také ekonomiku a organizaci svého podnikání. Z hlediska zachování specializovaných oborů bude důležité podporovat předávání zkušeností mezi generacemi.
Vedle formálního vzdělávání může významnou roli sehrát spolupráce škol s dílnami, odborná praxe a pokračující profesní vzdělávání. Současně se otevírají možnosti pro malé lokální výrobce, kteří dokážou spojit kvalitní produkt se srozumitelnou prezentací a přímým vztahem se zákazníkem. Ani v tomto případě však není úspěch samozřejmý. Závisí na poptávce, konkurenci, provozních nákladech a schopnosti přizpůsobovat podnikání měnícím se podmínkám. České řemeslo proto nestojí před jednoduchou volbou mezi zachováním tradice a přijetím moderních technologií. Obojí může být součástí jeho dalšího rozvoje.
MojeRemeslo.cz proto vedle redakční činnosti rozvíjí Katalog řemeslníků a poskytuje informace o možnostech prezentace řemeslníků a jejich firem. Zájemci mohou svou dílnu nebo společnost přihlásit do katalogu.
České řemeslo mezi tradicí a budoucností
Současný obraz českého řemesla je rozmanitější, než by se mohlo zdát při pohledu na historické dílny nebo řemeslné slavnosti. Zahrnuje tradiční umělecké profese, technické specialisty, malé podnikatele, zaměstnance průmyslových podniků i novou generaci odborníků, kteří při práci běžně využívají digitální technologie.
Dostupné statistiky ukazují výrazné rozdíly v počtech absolventů jednotlivých oborů. Zaměstnavatelé současně upozorňují na obtíže při hledání kvalifikovaných pracovníků. Rostoucí technické nároky pak vytvářejí tlak na průběžné vzdělávání a profesní přizpůsobivost. Z těchto skutečností však nelze jednoduše vyvozovat, že české řemeslo plošně upadá, ani že prožívá všeobecnou renesanci. Přesnější je hovořit o období proměny, ve kterém se jednotlivým oborům otevírají rozdílné příležitosti a rizika.
Některé profese budou závislé především na dostupnosti kvalifikovaných pracovníků. Jiné na modernizaci technologií, schopnosti nabídnout specializované služby nebo na udržení znalostí předávaných z generace na generaci. Společným jmenovatelem zůstává odborná způsobilost, kvalita práce a schopnost reagovat na skutečné potřeby společnosti.
Přehled těchto příležitostí postupně rozvíjíme v Katalogu řemeslných trhů v České republice. Další souvislosti a příklady akcí přináší také článek Soutěže a řemeslné přehlídky v roce 2026 – kde se ukázat.
Budoucnost českého řemesla tak pravděpodobně nebude návratem k podobě dílen z minulého století. Bude výsledkem schopnosti propojit tradiční znalosti s moderními postupy, odpovědným podnikáním a kvalitním vzděláváním. Právě toto propojení může rozhodnout o tom, jaké místo budou mít česká řemesla v ekonomice a společnosti příštích desetiletí.
